Když se počátkem devadesátých let mohli bratři kapucíni po dlouhé nucené pauze opět vrátit do klášterů, jistě si v tu chvíli nebyli schopni představit - podobně jako většina řeholníků ve stejné situaci - kolik úsilí budou muset věnovat na obnovu svých domů zdevastovaných za dobu totality. Vedle duchovních otázek vlastní řeholní formace tak museli řešit havarijní stav řady klášterních budov. Teprve později, v r. 1997, se pozornost bratří pomalu začala obracet i k historickému mobiliáři.  Pouze nepatrný zlomek původního zařízení klášterů se zachoval na místě, naprostá většina významnějších uměleckých děl byla v 50. letech deponována ve státních institucích - muzeích, galeriích, knihovnách atd., kde, až na výjimky, opět zaplňovala police depozitářů (podle dostupných dokumentů Náboženské matice byl mobiliář českých a moravských kapucínských klášterů takto rozvezen nejméně do 23 různých institucí).
    Umělecká díla, pocházející z jednotlivých klášterů v Čechách i na Moravě, se postupně vracejí v podobě restitucí do majetku kapucínů. Je smutným konstatováním, že pokud tyto předměty nebyly přímo vystaveny v muzejní či galerijní expozici (taková díla většinou řád ponechal institucím v dlouhodobé zápůjčce - NG Praha, UPM Praha, MG Brno a další), je jejich stav často žalostný a vyžadují si pokud možno rychlý restaurátorský zásah. Finanční prostředky, které Provincie kapucínů v ČR může ročně vynaložit na restaurování památkově chráněných mobiliářů, jsou pochopitelně omezené. Proto se snažíme kvalitními projekty a restaurátorskými záměry získat další finanční zdroje v podobě nejrůznějších grantů, ať už z programů MKČR, nebo z dotací místních samospráv, abychom dokázali alespoň část z těchto ohožených uměleckých děl zachránit pro širokou kulturní veřejnost.

    Snaha Provincie kapucínů na tomto poli vychází z vědomí odpovědnosti za kulturní bohatství, jež je nenahraditelným svědectvím o životě a aktivitách bratří kapucínů i všech jejich příznivců a donátorů napříč staletími. Ani dnešní žitá chudoba řeholního života proto není v rozporu s úctou ke kulturním hodnotám minulosti, naopak, bratři považují za svou povinnost zachovat tyto hodnoty budoucím generacím. Výstižně se o tom vyjádřil ve svém listě z 25. března 1994 tehdejší ministr generál řádu Fr. Flavio Roberto Carraro, OFMCap.: "... To, co nazýváme církevním kulturním bohatstvím má hodně širokou paletu významů - umělecká díla: obrazy, sochy, architektonické památky..... Může se zdát, že se jedná pouze o cosi nepodstatného, co se netýká naší tradiční pastorační služby. Přesto nelze zapomenout na to, že se i tyto kulturní hodnoty mohou stát význačnými pastoračními pomůckami.... I my, kapucíni, jsme pozvolna znovu objevili hodnotu františkánského svědectví uchovaného v oněch historicko-uměleckých ideálech, které přivedly na svět naši "chudou" hmotnou kulturu, jež je příznačná pro náš život a naše dějiny.... Každý výtvor, který podává duchovní či historické svědectví a který nám pomáhá pochopit naši minulost, abychom ji mohli vstřebat a předat, je kapucínským duchovním bohatstvím.... Proto v centru naší pozornosti musí být jak uchování cenného díla, tak, a to především, i ocenění jeho významu. Musíme si uvědomit, že uchování památek a jejich ohodnocení jsou navzájem úzce spojeny...." (22. okr.list)

Tyto stránky jsou jakýmsi průřezem našimi snahami, úspěchy, ale i neúspěchy (pro letošní rok uvádíme přehled všech plánovaných projektů, včetně těch, které v grantových řízeních nebyly přijaty).  Pokud Vás tato problematika zajímá, můžete s námi nahlédnout v chronologickém přehledu do jednotlivých záchranných akcí na obnovu výjimečných uměleckých děl z kapucínských klášterů v Čechách i na Moravě.

REALIZOVANÉ AKCE v jednotlivých letech:

2010   2009    2008     2007     2006     2005     2004     2003     2002     2001